Sirény kvílí stále vemlouvaveji: lidmi zpusobená klimatická zmena prichází mnohem rychleji a intenzivneji, nez mnozí klimatologové predpokládali. Zabránit jí se stává závodem s casem. Kyotský protokol zustal ve svých cílech daleko za pozadavky. Jeste nedávno se povazovala pocítacová simulace hollywoodského filmu "Day after Tomorrow", v nemz je New York zaplaven vodou, za alarmující prehánení. Nyní se to ale jiz jeví podtrzeno Al Goreovým filmem "Nepríjemná pravda" jako pohled na blízící se budoucnost. Vedecké poznatky o pustosivých následcích lidské civilizace, velmi obsírne popsané v knize Australana Tima Flammeryho "My, tvurci pocasí" stále pribývají. "Pomsta planety Gaia proc se Zeme brání" aktuální kniha Jamese Lovelocka se rovnez radí k temto alarmujícím hlasum. Jejich obsah se dokonce odrází v projevech dosavadního klimatického ignoranta George W. Bushe, jr. Jsou o to pronikavejsí, protoze odpovední "nedelají, co vedí", jak vyjádril Robert Jungk. James Lovelock se odlisuje od ostatních varujících ve tyrech aspektech. Predne toto téma práve neobjevil. Predstavuje tedy zavedenou autoritu.

Za druhé ve svém varování jde jeste dále nez ostatní: neohranicená gigantická spotreba fosilních energií neohrozuje jenom zivotní podmínky lidstva. Ohrozená je také biosféra celé nasí planety. Hrozící perspektivou je situace na planete Marsu, na nemz není zádný plícemi dýchající zivocich, zádný ker a zádná tekoucí voda. K tomuto varování dosel Lovelock pozorováním do sebe zapadajících prírodních cyklu. Predstavují celost, do níz jsou integrováni rovnez lidé. Tento komplex tedy Gaia je velice trpelivý vuci vnejsím rusivým elementum a lze ji zatezovat. Paklize ale zátez prevýsí její moznosti, pak ale ve smrtelném boji ránu rychle vrátí.

Za tretí mu je jasné, ze je treba dát adekvátní odpoved, odpovídající míre ohrození, jakým zpusobem jeste lze odvrátit kolaps biosféry. Tomu se mnozí kritici vyhýbají. Zustávají u popisu nebezpecí, aby mohli spolecnost burcovat. Poskytují bázlivé odpovedi a nejdou prílis daleko. Není ale mozné ponechat spolecnost pouze s popisem nebezpecí. Je sociálne a psychologicky nezbytné stejným dechem poukázat na cestu na níz se lze nebezpecí vyhnout. Paklize se to opomene, nebude pravdepodobnou reakcí mlcící vetsiny masová aktivizace, ale rozsírení "no-future" mentality, apatie, letargie, nihilismu. Stane-li se toto masovým fenoménem, dojde ke znicení "morální ekologie" jeste pred fyzickou ekologií. Pak ztratí civilizace to nejdulezitejsí, co pro prezití potrebuje vlastne dostatek aktivních sil angazovat se pro kolektivní prezití. Taková angazovanost vzniká, existuje-li viditelná perspektiva a prijímá-li se jako reálná.

Sám Al Gore, se svým zatím nejspektakulárnejsím varováním pred katastrofou podcenuje konkrétní perspektivní návrhy. Kde je "úniková cesta ze skleníku", jak ji pocátkem 90. let nazval Franz Alt v televizním programu vysílaném na prvním programu? Tato úniková cesta, jak poukázala televizní relace, spocívá v úplné premene fosilních energií na obnovitelné ale soucasne pri odmítnutí jaderné energie, prevázne jeste z dalsích elementárních duvodu, nez pouze klimatických. To je východisko, které zastávám a jehoz moznosti jsem v moha krocích popsal. Musí se realizovat za soucasného drastického omezení energetické spotreby v prumyslových zemích, aby bylo mozné jeste odvrátit nejnicivejsí následky pomalu tikající casované pumy. James Lovelock patrí k varujícím, kterí se snazí najít východisko i kdyz v diametrálne opacném smeru. Vehementne prosazuje atomovou energii.

Tím se stal a to je ctvrtou a nejvíce spornou soucástí jeho prohlásení nejvíce citovaným zastáncem jaderné energie, protoze jej vsichni predtím chápali jako ekologického fundamentalistu a environmentálního aktivistu. Stal se korunním svedkem obráncu "renesance" atomové energie, mezi nimi provozovatelu jaderných elektráren, kterí jsou casto identictí s provozovateli velkých fosilních elektráren. Lovelock tlací na ekologická hnutí, aby prestala se svým odporem k atomové energii, protoze to podle nej ve skutecnosti je jediná zelená energie. Svuj názor opodstatnuje tím, ze obnovitelné energie nejsou rovnocennou náhradou. Jeste nejsou dostatecne zralé a také se jimi díky svým nedostatkum nemohou stát. Z jeho pohledu nemohou nikdy dosáhnout predností atomové energie. Jedinou skutecne vyuzitelnou energií slunce je pro nej energie z fúzního reaktoru. Reakce atomu, jak probíhá na Slunci, by mela probíhat v uzavreném prostoru, tedy umele námi vyrobená kopie místo jiz nabízené hotové. Spolehnutí se na obnovitelné energie je podle nej nejenom technologicky a ekonomicky, ale i ekologicky chimérou. Jednomu prichází na mysli cekání na Godota na nejasnou postavu z divadelní hry Samuela Becketta, na níz se marne ceká a o níz se neví, jak vypadá, ani zda vubec existuje. S poukazem na Godota jsem jiz ve své knize "Energetická autonomie", která vysla v roce 2005, charakterizoval víru v fúzní atomovou technologii.

Tvrdé jádro energetické debaty, kterému se vsichni tak rádi a tak casto vyhýbají, je ve skutecnosti otázka, co by melo a co musí prijít na místo fosilní energie. Je to obnovitelná energie nebo atomová energie se svou stálicí atomové fúze. Ci to mohou nebo musí být obe? To je základní konflikt 21. století. Ten kdo sází na kartu atomové energie, musí ospravedlnit, ze obnovitelné energie nepredstavují zádnou realistickou alternativu. Presne z toho vychází Lovelock, az k negaci jiz dlouho dostupných technologií a k poprení dlouho aplikovaných obnovitelných zdroju. Tak se stala jeho kniha manifestem atomové energie a konstruktem plným predsudku a neinformovanosti vuci obnovitelným zdrojum, jejich potenciálu, soucasnému stavu techniky a nákladum. Podle Lovelocka jsou vsichni, kterí na obnovitelné energie sázejí a odmítají jadernou energii, zaslepeni. Krátce a dobre: chválí atom a pomlouvá obnovitelné zdroje. Oba jeho hlavní argumenty jsou: nebezpecí vyuzívání fosilních energií jsou mnohonásobne vetsí nez u atomové energie. A protoze je atomová energie na rozdíl od obnovitelných zdroju k dispozici je nutno ji bezpodmínecne vyuzít. Na obnovitelné energie jiz cas nezbývá.

Podle mého názoru jsou nákladové argumenty uvádené proti strategii k odvrácení klimatického kolapsu druhoradé, protoze cena kolapsu bude v kazdém prípade nesplatitelná. Pozoruhodné a protivorecící tedy zustává, kdyz Lovelock stále opakuje nákladové argumenty proti obnovitelným energiím ackoli je dávno prokázáno, ze budou v kazdém prípade nizsí, nez stále velebená jaderná fúze. Vedle toho nemuze nikdo vedet, zda bude vubec prakticky dostupná. Na rozdíl od toho ale obnovitelné energie jsou okamzite k dispozici a dokonce rychleji. To rovnez platí i ve srovnání s dnesními stepnými reaktory. Kazdou jednotlivou slunecní ci vetrnou elektrárnu lze instalovat behem nekolika dní a okamzite muze produkovat obnovitelný proud. Jejich urcité mnozství muze nahradit velikou uhelnou nebo jadernou elektrárnu. Novou atomovou elektrárnu lze ve srovnání s tím postavit vetsinou za dobu delsí nez 10 let. Práve, ze Lovelockovi jde o rychlá a rozsáhlá opatrení, musel by podporovat práve obnovitelné zdroje. Jen zbezne lze na tomto míste vyvrátit Lovelockovy predsudky proti obnovitelným energiím:

Fotovoltaickým zarízením, slouzícím k prímé výrobe proudu, prisuzuje zivotnost 10 let, pricemz výrobci jiz nyní poskytují záruku 20 let. Ze slunecního proudu nelze získávat zádné palivo pro letadla, zatímco u proudu z atomových elektráren se o této moznosti hovorí. Výroba tepla ze solárních zarízení je jiz "siroce" vyuzívána, címz se má ríci, ze rozsírení jiz není mozné. Ve skutecnosti není tato moznost zdaleka vycerpána. Lze koupit domy vytápené pouze slunecní energií jako montované a hotové stavby, pri strednedobé kalkulaci za výhodnejsí cenu nez u fosilního vytápení. Slunce a vítr nebudou nikdy predstavovat skutecnou alternativu, protoze slunce stále nesvítí a vítr stále nefouká. Jako akumulacní moznosti se uvádejí pouze precerpávací elektrárny, které nelze vyuzívat v rovinatých zemích. To, ze existuje mnoho dalsích mozností, od podzemních zásobníku vzduchu az po nové bateriové systémy, se opet nezminuje. Proti vetrným elektrárnám se uvádejí estetické duvody, protoze pro nahrazení soucasných výrobních kapacit v UK by bylo treba instalovat 276.000 zarízení, která by rovnez mohla ovlivnovat lokální klima. Jsou ale estetické duvody skutecne relevantní prícinou odmítnutí, kdyz se jedná o roztavení arktických ledovcu a oslabení nebo presunutí Golfského proudu? Jsou snad statisíce stozáru vysokého napetí pro transport proudu z atomových elektráren estetické? Proc by se muselo jednat o 276.000 elektráren, kdyz by postacovalo 40.000 elektráren o tricet metru vyssích, aby produkovaly stejné mnozství proudu? A co jsou malé zmeny lokálního klimatu na urcitých místech proti anomálnímu vývoji svetového klimatu?

Jinými slovy:pri blizsím pohledu jsou vsechny problémy obnovitelných energií ve srovnání s problémy fosilních a jaderných energií jenom problémky. Lovelockovy útoky necílí do cerného, s jednou výjimkou, u níz by mohly být pravdivé. Touto výjimkou je energie biomasy, pred kterou Lovelock vehementne varuje poukazem na dalsí nebezpecí. Toto nebezpecí jiz známe z prumyslového zemedelství slouzícího výrobe potravin. Paklize nebudeme biomasu pestovat s nejvetsí starostlivostí za pomoci ekologických konceptu v regionálních okruzích zivin a na bázi zpracování celých rostlin, mohou z takových postupu povstat katastrofální následky. Nebezpecí napríklad spocívá, jak jsme mohli videt, v neproporcionální spotrebe vody pro eukalyptové plantáze, odcerpávající zivotodárnou kapalinu regionálnímu obyvatelstvu nebo mýcením destných pralesu v Indonésii, aby zde zalozili plantáze olejové palmy pro výrobu energetického oleje.

Teze Jamese Lovelocka nadhazují otázku: kde se bere dvojí metr, kterým se atomová energie posuzuje tak nekriticky a obnovitelné zdroje tak kriticky, ze se na nich hledá poslední chlup? Stejnou otázku bychom meli polozit i jiným, nez Lovelokovi: proc se zdráhá Al Gore postoupit od alarmující analýzy svetového klimatického nebezpecí k alternative, jez by odrázela velikost nebezpecí? Cástecná odpoved zní: rozpoznané nebezpecí jeste neznamená poznat vsechny moznosti jak se mu bránit. Prece by ale takové nebezpecí muselo vést k intenzivní zvedavosti o moznostech jak se mu bránit. V prípade obnovitelných zdroju chybí, nejenom u Loveloka. Neinformované, povrchní a predsudku plné výhrady muze nalézt vsude, i ve vede. Existuje pro to mnoho duvodu, at jiz se týkají vedecké metodiky, kultury, psychologie ci jsou jednostranne urcovány etablovanými zájmy.

Jedním z duvodu je partikulární veda, která ztratila ze zretele spojitosti. Proti takovému vedeckému poznání ale Lovelock celý zivot argumentoval. Ve vztahu k technickým a hospodárským zpusobum resení soucasného problému zustal ale sám takovému myslení poplatný. Dalsím duvodem jsou izolovaná srovnávání jednotlivých nákladových faktoru urcitého energetického systému, napríklad porizovací náklady zarízení pro výrobu elektrického proudu. Místo toho by bylo treba porovnat energetický systém, tedy celkový retezec od získávání energie, az po její koncové vyuzití. Teprve pak by se otevrel úplný pohled na to, ze existující energetický systém nemuze zustat k ruzným energetickým zdrojum neutrální. Mnohem casteji je nucene prizpusoben energetickému zdroji, pro nejz má být vyuzíván. Z toho plynou výdaje potrebné pro tezbu, prípravu, transport, premenu a distribuci energie. Kazdý energetický systém vytvorený clovekem musí odpovídat specifickým pozadavkum zvoleného energetického zdroje.

Základním problémem energetické diskuze tedy je, ze se obnovitelné zdroje pomerují metodami konvencního energetického hospodárství. Tem nemohou odpovídat. Konvencní zpusob hodnocení obnovitelných energií se zcela odlisným energetickým tokem spocívá v tom, zda a jak mohou být kompatibilní se soucasnými etablovanými energetickými zdroji. Systém hodnocení ale musí být práve opacný, podle kompatibility jiných energií s obnovitelnými energiemi, protoze neexistuje zádná jiná atraktivní moznost nezli tato: jsou nevycerpatelné, jsou k dispozici ve vsech svetových regionech a jsou bez emisí a zbytku. Obnovitelné energie predstavují nové paradigma výroby energie, které prevrací dosavadní zpusoby uvazování o energii, a proto narázejí na myslenkový odpor zavedených energetických expertu. Vedou k promene od komercních primárních energetických zdroju k nekomercním, od velikých výrobních jednotek k mnozství malých a stredních, coz je soucasne spojeno s promenou vlastnických forem, od nekolika málo vlastníku k mnohým vlastníkum. Albert Einstein rekl, ze zádný problém není resitelný metodami, které jej zpusobily. Orientace na obnovitelné zdroje vyzaduje tedy jiné metody. Kdyz se v 50. letech prislo s perspektivou atomové energie pro postfosilní dobu, nejprve se jezilo etablované elektrické hospodárství. Prece ale ze dvou duvodu na atomovou volbu vsadilo predne si nechalo vstup do atomové energetiky zaplatit z vládních rozpoctu, protoze vlády vsadily na jadernou energetiku jako na perspektivní obor. Vznikly mezinárodní smlouvy a instituce jako EURATOM, Mezinárodní atomový úrad (IAEA) a ze zeme byly vydupány nové národní výzkumné ústavy. Projekty atomové energie se staly nejvetsími technologickými vládními projekty celé historie a byly celkem podporeny více jak jedním bilionem dolaru. Druhým duvodem pak bylo, ze atomové elektrárny jsou kompatibilní se soucasným energetickým systémem, to znamená s jeho velkými elektrárnami, vysokonapetovými trasami a podnikatelskými formami. Reflexi predstav hospodárství, vedy, politiky a spolecnosti odpovídá, ze energetický systém muze existovat pouze v této forme. Obnovitelné energie se pomerují pro ne cizím paradigmatem, jako kdyby príprava energie v zarízeních s vysokou energetickou koncentrací byla prírodním zákonem. Nikoliv náhodou je jedním z hlavních argumentu proti obnovitelným zdrojum energie práve jejich nízká energetická hustota námitka, která ovsem nic nevypovídá o schopnostech jejich vyuzití, ale hovorí proti fixaci na veliká zarízení. Obnovitelné energie tedy podléhají psychologicky indukovaným mentálním barierám, vedoucím k tomu, ze se neberou vázne.

Mozná, ze i tohle je duvod, proc v takové myslenkovém klimatu vseobecného podcenování váhá sám Al Gore kurázne se zasazovat o obnovitelné energie, aby nebyl vysmíván. Ostatní, zrejme jako Lovelock, vubec nepricházejí na ideu, ze v obnovitelných energiích opravdu spocívá potenciál resení, který se hledá v atomové energii a venují mu pouze povrchní a odmítavý pohled. Mozná, ze argumentuje rovnez na základe zkuseností z Velké Británie. Dodnes tam neexistuje zádná politická strategie na podporu obnovitelných zdroju energie. Nedostává se výzkumných pracovist, ani prumyslové báze, ani verejné diskuze. Velká Británie má napríklad lepsí vetrné podmínky nez Nemecko, ale Nemecko má a umoznil to zákon o obnovitelných zdrojích (EEG) dvacetkrát více instalované výrobní kapacity elektriny z vetru, která vyrábí elektrinu s výhodnejsími náklady nez zdroje britské, a která je integrována do elektrických sítí. Neprímo je tedy Lovelockova kniha kritikou Tonyho Blaira a jeho politické necinnosti ve veci obnovitelných energií. Tato necinnost rovnez staví atomovou energii jako jedinou realizovatelnou alternativu ke konecným fosilním energiím. Zvu tedy Jamese Lovelocka, aby si v Nemecku prohlédl mnozství povzbudivých prípadu, které v Nemecku vznikly na základe EEG behem nekolika posledních let. Jsem si jist, ze by pak dosel k úplne jiným záverum. V 80. letech vsadil koncern IBM ve své dobe vedoucí koncern v oblasti elektronického zpracování dat na veliké pocítace a povazoval PC za nepodstatnou hracku. Toto rozhodnutí jej málem stálo existenci. Na tom muzeme videt, jak mentální zábrany pusobí i v excelentních hlavách. Úplne obdobne tomu je v prípade obnovitelných zdroju, pro nez predstavují zavedení energetictí experti cást problému, jez je treba prekonat. Gaia se vzpamatuje, az prijdou lidé k tomu, s technickými prostredky vyuzívat pouze ty energie, které výlucne vyuzívá príroda. Práve obnovitelné energie.